„Umělci mohou navrhovat v souladu s principy C2C neboli „cradle to cradle“. Myšlenka spočívá v tom, že výrobky, které vytváříme, se vracejí do svého původního stavu, takže jejich životní cyklus je součástí uzavřeného koloběhu a nestávají se odpadem,“ tvrdí Natalia Lulek a Sebastian Zgutka, držitelé druhého místa v kategorii Ergonomické sezení v rámci soutěže 7R Warehouse of art „Young art for the planet“.
Kde jste našli inspiraci pro svůj soutěžní návrh s názvem „Ergonomické sezení založené na parametrickém designu“?
Sebastian Zgutka: Inspirovala nás látka s dřevěnými prvky, kterou kdysi použil jiný umělec. Šlo o střet lidského světa, v němž jsme použili geometrické tvary, s biomorfním světem, který se vyznačuje měkkostí. Takto jsme vytvořili materiál, který kombinuje látku s bambusem.
Natalia Lulek: Nejvíce nás zaujala pružnost tohoto materiálu; ergonomie totiž vyžaduje materiál, který se dokáže přizpůsobit lidskému tělu.
Sebastian Zgutka: Věnovali jsme se také studiu otisků našich vlastních těl a rozdílů mezi nimi. K optimalizaci návrhu jsme rovněž využili specializovaný software. K tomu jsme použili Delauneyho triangulaci k optimalizaci sítě trojúhelníků.
Natalia Lulek: Parametricky navržená síť bambusových trojúhelníků umožňuje přizpůsobit materiál tělu. Tvar sedací části vychází ze stavby lidského těla. Na tomto kusu nábytku můžete odpočívat v různých polohách a sedák změní svůj tvar tak, aby se přizpůsobil osobě. K dispozici jsou dvě místa k sezení, jedno v polosedě a druhé v lehu. Kombinace bambusových trojúhelníků s tkaninou hotmelt vytváří měkké, ale pevné sedadlo. Lepený bambus je ekologický a přírodní materiál, který se rychle obnovuje, a trojúhelníky jsou vyřezávány v jediném procesu bez nadměrného odpadu.
Jak důležitou roli hraje ve vaší práci příroda a přírodní prostředí?
Natalia Lulek: Někdy se obracím k přírodě, ale není to můj jediný zdroj inspirace. Zejména mě zajímají psychologické a pedagogické motivy.
Sebastian Zgutka: To záleží. Příroda hraje v mé tvorbě někdy větší, jindy menší roli. Zajímám se například o biomimikry.
Jak může umělec ovlivnit způsob, jakým lidé uvažují o péči o planetu?
Sebastian Zgutka: Mohou alespoň navrhovat výrobky podle principů C2C nebo „cradle to cradle“. Myšlenka spočívá v tom, že výrobky, které vytváříme, se vracejí do svého původního stavu, takže jejich životní cyklus je součástí uzavřeného cyklu a nestávají se odpadem.
Natalia Lulek: Možná to, co teď řeknu, bude znít trochu kontroverzně, ale designéři se při své práci mohou distancovat od kapitalismu. Mám na mysli to, že designéři by neměli navrhovat věci, které se za rok, dva nebo tři promění v odpad a budou muset být nahrazeny. Ze všech druhů mají lidé na planetu největší dopad. Pokud začneme navrhovat zodpovědně, je tu šance, že se věci změní k lepšímu.
Je životní prostředí důležitou součástí vašeho každodenního života?
Natalia Lulek: Už sedm let nejím maso a snažím se omezit množství oblečení, které kupuji. V budoucnu se chci vzdát fast fashion a stát se vegankou.
Sebastian Zgutka: Osobně mě inspiruje to, co v 70. letech dokázal Victor Papanek. Jeho práce byla zpočátku terčem posměchu a byla podceňována, ale postupem času se stala součástí kánonu odpovědného designu. Říkalo se mu „designér odpadu“, protože se pokoušel recyklovat věci, jejichž životnost – alespoň podle všeobecného názoru – již skončila.
O Warehouse of Art
Soutěž „Mladé umění pro planetu“ pořádaná galerií 7R Warehouse of art byla určena studentům a absolventům Varšavské akademie výtvarných umění. Jejím hlavním mottem bylo „Technologie, ekologie, lidé, soužití“. Úkolem soutěže bylo vytvořit projekt užitého umění s ekologickou tematikou v jedné ze tří kategorií: ergonomické sezení, nástěnné malby na boku požární nádrže a ekologický gadget 7R. Celkem bylo přihlášeno 26 prací. Oceněné projekty jsou k dispozici nastránkách 7rwarehouseofart.pl.