Údaje z trhu jasně naznačují, že sektor secondhandového oblečení vstupuje do fáze dynamického, několik let trvajícího růstu a role specializovaných logistických center v této oblasti se stává klíčovým prvkem infrastruktury módního obchodu v Evropě, prvkem, který bude velmi často rozhodujícím faktorem pro úspěch či neúspěch daného podniku. Změny v chování spotřebitelů (podle zprávy Boston Consulting Group a Vestiaire Collective se trh s secondhandovým oblečením a luxusním zbožím stal jedním z nejrychleji rostoucích segmentů módního průmyslu a očekává se, že jeho hodnota poroste třikrát rychleji než trh s novými produkty; navíc podle KPMG bude do roku 2030 až 50 % nákupů módy realizováno online), stejně jako tlak na ochranu životního prostředí a nové předpisy EU (Strategie EU 2030) znamenají, že požadavky na trvanlivost, opravitelnost a recyklovatelnost výrobků a široká dostupnost služeb opětovného použití a oprav budou stále běžnější.
Z provozního hlediska to vyžaduje zavedení specializovaných procesů pro nakládání s oděvy pocházejícími z re-commerce, renovace a recyklace. Módní průmysl proto nepochybně čelí nutnosti vybudovat logistickou infrastrukturu, která zajistí kvalitu, standardizaci a škálovatelnost těchto služeb a zároveň bude fungovat v souladu s právními předpisy (např. předpisy o recyklaci a nakládání s odpady). Předpokládá se, že globální trh s použitým oblečením poroste z 96 miliard dolarů v roce 2021 na 218 miliard dolarů do roku 2026. V Polsku se trh s re-commerce odhaduje na 5–6 miliard PLN, přičemž největší dynamiku v budoucnu zaznamená online kanál. Spotřebitelé však stále více mění své nákupní návyky z modelu „nového“ na model „hodnoty“, „udržitelnosti“ a „renovovaného“. Tento trend je již patrný ve strategiích globálních hráčů, jako jsou Zalando a H&M. Je však třeba poznamenat, že distribuční centra pro re-commerce se výrazně liší od tradičních skladů. Dominují v nich zóny věnované procesům kontroly kvality, třídění, obnovy a oprav; vyžadují specializované procesní toky pro renovaci, dopravníky a technická pracoviště.
Skladování takového zboží navíc vyžaduje flexibilní řešení, jako je chaotické skladování nebo skladování s více SKU, protože se jedná o prakticky jedinečné a neopakovatelné SKU. Z hlediska předpisů (pas produktů, povinná transparentnost) budou navíc společnosti muset zajistit sledovatelnost a kompletní sledování životního cyklu produktu, což často vyžaduje systémy WMS rozšířené o moduly umělé inteligence.
Polsko má díky své poloze, zkušeným zaměstnancům a stávající síti velkých distribučních center módního průmyslu rozhodně potenciál stát se jedním z hlavních evropských uzlů obsluhujících evropský trh s „použitým“ oblečením, a to jak pro specializované e-commerce platformy, tak pro maloobchodní řetězce, které v předvídání tohoto trendu zavádějí ve svých značkách modely cirkulární ekonomiky. Za zmínku stojí, že podle nejnovější zprávy BCG tvoří second-handové zboží v rámci módních a luxusních značek již 8 % celkového obratu a do roku 2030 dosáhne 10 %, což naznačuje další projekty v této oblasti. V nadcházejících letech nebudou centra pro second-handový e-commerce pouhým doplňkem trhu, ale stanou se nedílnou součástí horizontálního dodavatelského řetězce, podobně jako se před deseti lety staly nedílnou součástí služby fulfillmentu.
Autor: Damian Kołata, vedoucí obchodního oddělení pro Polsko a Česko